Impressum

Nijesh- Rhythmus und Berührung
navigation
Nijesh teaching
Viscerální osteopatie- technický pojem, za kterým se skrývá velký objev

Interview s fyzioterapeutem and léčitelem praktikujícím psychoterapii Nijeshem Ulrichem Hesse

 
1. Viscerální manipulace, viscerální osteopatie – zní to velice technicky. Mimo úzký okruh professionálních osteopatů a kraniosakrálních terapeutů tuto ošetřovací metodu sotva kdo zná a provozuje. Barral označuje viscerální manipulaci jako „chybějící spojovací článek“ – spojovací článek mezi čím?

Jako fyzioterapeuté jsme se dlouhá léta zabývali především pohybovým aparátem (kostmi, svaly, klouby) a nervovým systémem. Vnitřní orgány neměly v manuální terapii dosud stejné postavení. Dnes víme, že vnitřní orgány často představují spojovací článek mezi pohybovým aparátem a nervovým systémem. Všechny tři systémy – nervový systém, pohybový aparát a vnitřní orgány – se navzájem ovlivňují. Při viscerální manipulaci se může například krátkodobě zvýšit prokrvení mozkového kmene až o 40 procent! Při odpovídajícím osteopatickém nálezu často ošetřujeme symptomy na pohybovém aparátu, jako například omezení rozsahu pohybu v ramenních kloubech, pomocí viscerální manipulace. Proto je tato práce pro mne tak napínavá.

 

2.  Propojení je nutno chápat jako anatomicky zcela konkrétní vazivové tkáně (ligamenta) mezi orgány a pohybovým aparátem. Jakou to hraje úlohu při konkrétních symptomech nemoci?

Propojení mezi vnitřními orgány, jejich vazy a fasciemi (obaly/vaky/blanami) a pohybovým aparátem je naprosto konkrétní. Vzpomínám si na jednu pacientku, která přišla do ordinace několik let po operaci v břišní dutině s tím, že má bolestivá omezení pohyblivosti v levém ramenním kloubu. Z pohledu fyzioterapeuta bylo nejprve namístě provést lokální ošetření ramene. Potíže se projevily znovu. Osteopatické vyšetření zrakem a palpací prokázalo závažné fixace a překážky pohybu několika orgánů v břišní dutině. Jizvy, vazy a orgány byly následně asi 25krát viscerálně ošetřeny a příznaky v rameni zcela zmizely. Důvod: lokální napětí ve fascii se v důsledku tzv. „řetězení lézí“ v dlouhodobé perspektivě předává dál. Můžeme si to představit jako tuhý gumový pás.

 

3. Jaký velký objev tedy udělal
    Jean-Pierre Barral?

Domnívám se, že techniky pro viscerální vyšetření a ošetření existují již velice dlouho. A pravděpodobně také Andrew Taylor Still, zakladatel osteopatie, již pracoval viscerálně. Barral byl však první, kdo měl na základě své osteopatické a fyzioterapeutické činnosti na odborné klinice pro choroby dýchacího ústrojí možnost klinicky vyhodnotit viscerální manipulaci a prokázat např. dopad prodělaného onemocnění dýchacích cest na páteř. Barral kromě toho rozlišuje u vnitřních orgánů „mobilitu“ a „motilitu“. „Mobilita“ je vyvolána bráničním dýcháním a znamená, že se každý vnitřní orgán pohybuje podle jasně definované fyziologické osy. „Motilita“ je inherentní/vnitřní energetický pohyb; jeho směr a dynamika se pravděpodobně odvozuje z embryologického vývoje. A dále shromažďoval Jean-Pierre Barral po desetiletí data a vyvinul tak psychosomatiku vnitřních orgánů. Teprve nedávno byla vydána jeho kniha k této tématice. Stojí za přečtení mimo jiné i proto, že byla napsaná pro laiky.(1)

 

4. V jakých případech bychom  měli uvažovat o viscerálním ošetření?

Z osteopatického hlediska se ošetření „pohybuje“ většinou mezi parietálními (týkajícími se pohybového aparátu), viscerálními a kraniosakrálními technikami. Existují však jasné ukazatele a symptomy, na základě kterých postupuji přednostně viscerálním směrem: zažívací potíže, nadýmání, nejasné bolesti břicha, pooperační jizvy v břišní dutině, koliky, chronické zánětlivé procesy, pokles orgánů (ptóza), záněty močového měchýře, menstruační obtíže, onemocnění dýchacích cest. Rovněž při bolestech zad nejasného původu je dobré vypracovat viscerální nález. I celková slabost, únava, letargie, deprese a určité typy bolestí hlavy mohou mít původ ve viscerální oblasti. Zde hrají důležitou roli mimo jiné játra.

 

5. Vnitřní orgány jsou obaleny jakousi „pokožkou“, např. je to pohrudnice a pobřišnice, stejně jako je tomu u nervového systému, všech kostí a svalů a nakonec i u celého lidského těla. V našem těle tak probíhá zcela „autonomní“, na našem bdělém vědomí nezávislá a velice pozoruhodná komunikace zprostředkovaná vazy a faciemi. Teprve když nefunguje, „všímáme“ si jí aspoň částečně díky tělesným bolestem, nevolnosti, nemoci, špatné náladě. Můžete uvést nějaký konkrétní příklad viscerálního problému?

Zůstaňme u jater: většina „civilizovaných“ lidí má příliš slabá játra. Často se to týká i slinivky. Někdy můžeme pociťovat latentní únavu (zvláště v nohách), rychle se unavíme – nemáme už vlastně žádnou „energii“ a radost ze života. V nejhorším případě dostaneme pořádnou depresi. Pak býváme žádáni o radu: je nutné se zabývat stravovacími návyky, vztahem k fyzickému pohybu s stresovými faktory. Játra oslabená špatnou stravou a potlačenými emocemi již nejsou schopna optimální detoxikace. Tyto toxiny se nakonec dostanou do tlustého střeva a skrze střevní stěnu je tělo znovu resorbuje. Tak vzniká koloběh toxinů v těle, který se sá, posiluje a dále zatěžuje játra a přirozeně i střeva. Mnoho chronických onemocnění, například artritida a artróza je možné při celostním principu dobře léčit a pokud pacient spolupracuje, je prognóza dobrá. To si dnes uvědomuje i školní medicína.

 „Klasické“ jsou bolesti nejasného původu v dolní části zad nebo v sakroiliakálním skloubení. Pro které z ortopedického hlediska není žádné vysvětlení. Důkladné viscerální vyšetření nás někdy prostě přivede k jizvám vzniklým následkem operace slepého střeva, nebo například k orgánům urogenitálního traktu.

 

 

6.Je viscerální ošetření pro pacienta velmi    nepříjemné?

Snažím se vždy pracovat bezbolestně, to znamená pod prahem bolestivost. Pracujeme s tělem a nabízíme možnosti korekcí. Uzdravení provádí pacient, tj. jeho sebeúzdravné síly. Proto se mi výraz „viscerální manipulation“ jako zavádějící. Nejdůležitější osteopatický princip přitom zní: co nejmenší vynaložená síla při co největší přesnosti. Ošetření může být, podobně jako u protahovacích cviků, intenzivní a přesto blahodárné. Pokud se projeví vegetativní reakce, jako je nevolnost, zvracení, pocení nebo bušení srdce, ošetření přeruším.



           
  7. I děti by měly mít z tohoto ošetření prospěch.                  V jakém směru?


Děti reagují na viscerální techniky výrazně silněji a rychleji. Proto by i vynaložená síla měla být minimální. Často stačí pracovat jenom s „motilitou“ odpovídajícího orgánu. Zkušenosti ukazují, že u těžkých porodů (např. s použitím kleští, zvonu) jsou osteopatické techniky výtečné. Zvolený prostředek je většinou kraniosakrální diagnóza a ošetření, které ve svém důsledku současně ošetří i viscerální symptomy. Důležité: nejprve je třeba vyšetřit rodiče a případně je i ošetřit. I zde má smysl zabývat se tématem výživy a životního stylu.

 

8. Co vás osobně na viscerální manipulaci tak     fascinuje?

Byl jsem těžce nemocný a nechal jsem se ošetřit mimo jiné osteopaticky. Zároveň jsem pravidelně navštěvoval ayurvédskélo lékaře a postupem času jsem upravil svou životosprávu. Těžiště práce osteopatky bylo ve viscerální terapii. Preciznost jejího nálezu a ošetření na mne udělala dojem. Oproti mínění školní medicíny („nevyléčitelný“) jsem se během tří let zcela uzdravil a byl jsem schopen znovu pracovat při plném zatížení. Zvlášť mne upoutalo, že přesto, jaké symptomy pacient uvádí, bývá příčina velmi často ve viscerální oblasti.

© Interview 2009: (www.wegdermitte.de)

 

 


LITERATUREMPFEHLUNGEN

Nijesh Ulrich Hesse je fyzioterapeut a Heilpraktiker pro psychoterapii. Vedle vlastní praxe pořádá kurzy a semináře v Německu, České republice a Slovenské republice.

Další informace

 

Nový výcvik ve viscerální manipulaci, který má tři části, začíná v únoru 2011 v Berlíně.

Další informace u
Weg der Mitte e.V., Ahornstr. 18, 14163 Berlin,
Tel. 030-8131040 nebo www.wegdermitte.de .

 

nahoru

Interview s Nijeshem U. Hesse o viscerální osteopatii